Develop Leaders the Montessori Way.
I’m looking at this daily in the office…
A “repeatable process” is some confused perverted combination of engineering and manufacturing.
The only thing you want to repeat is the success. As we cannot predict the future, we can only assume the ability to repeat success is inherent in people that have achieved success.
(Source: jbrains.ca)
“Managing of software development is about managing flow of value.” — @pavelteichman
Když přemýšlím, které principy ze Scrumu se mi nejvíce líbí, tak mě z pohledu optiky manažera napadne jako první retrospektiva. Vím, že z pohledu skalních scrumistů, se manažer do Scrumu moc nehodí. Ale opak je podle mě pravdou! Z mojí zkušenosti je zapojení manažera (nejen) do retrospektiv velmi přínosné, jak pro něj, tak pro tým.
Princip retrospektivy je silný právě v tom, že pravidelně a na vhodném místě poskytuje prostor pro zpětnou vazbu. A z pravidelnosti se vytváří návyk a z toho plyne jistota a pocit bezpečí. A také rutina, ale k tomu se ještě dostanu.
Dobře, máme prostor pro pravidelné setkání a dokážeme si poskytovat zpětnou vazbu. Stačí to? Mě ne.
Aby retrospektivy dávaly nějaký reálný smysl, tak by vždy měly vždy následovat jasné akce a to z nejzazším termínem do příští retrospektivy. Takové to: někdy se na to podívej nebo vyřešíme to do půl roku, aby na to bylo dost času nic neřeší. Stačí několik akcí, které se reálně stanou, něco přinesou a dají se příště vyhodnotit.
Co na retrospektivě oceňuji nejvíce?
Zapojte manažera!
Kdo vede (facilituje) retrospektivu? Nebudu se moc řídit příručkami a intuitivně odpovím. Kdokoliv. Tedy kdokoliv, kdo je schopný vést diskuzi, naslouchat, omezit své ego a dojít k nějakému smysluplnému závěru. Co třeba manažer týmu, když už nemáme po ruce specializovaného kouče. Měl by většinu dovedností umět, proto je přece manažer, ne?
Má to i svá dvě základní úskalí. Manažer by se měl v sobě potlačit manažera a podpořit kouče. Tým to může zase svádět k tomu, aby si přímo stěžoval a přehazoval odpovědnost jinam mimo tým. To by si měly obě strany vyjasnit.
Pevná struktura nebo volnost?
Agilní metody jsou o sebeorganizaci a rozumné míře volnosti. Tak proč přílišnou strukturou svazovat i retrospektivu? Nejprve jsem si samozřejmě psal témata, strukturu a sadu otázek, na internetu jsem našel kupu linků, pdf a dokonce obrázkových pomůcek. Ideálně vytvořit dokonalou osnovu s časovým rozvrhem a vše přesně dodržovat. Není lepší použít hlavu? A průběh retrospektivy přizpůsobit týmu, pocitu, náladě…
Rutina a co s ní?
Brzy po vyprchání úvodního nadšení (nenávisti) z používání agilních metod přichází velmi rychle rutina. Mnohdy až překvapivě. Co s tím?
Pochvalte se!
Pochvalte (se), za to, co se povedlo a co na druhých oceňujete. Kdy jindy si najdete čas na upřímnou pochvalu?
Buďte hrdí na to, co jste dokázali. Buďte hrdí na to, jak jste se dokázali zlepšit v porovnání s minulostí.
Cíl retrospektivy
Co je tedy obecným cílem retrospektivy? Podle mě jde o vytvoření bezpečného prostoru, kde se otevřeně a pravidelně poskytuje zpětná vazba, kde vznikají jasné akce a kde mám dobrý pocit z odvedené práce a zlepšení.
Nebojte se, a klidně přizpůsobte cíl retrospektivy svým podmínkám. Tomu, co si myslíte, že by vám retrospektiva měla přinášet. A může to být klidně i mimo Scrum.
[video]
http://speakerdeck.com/u/mahnve/p/taylorism-and-mass-production-why-the-software-factory-fails
As discussed many times.
Organizations reflect its own history, people and rituals in organization structure. It’s one of reasons why agile principles fail…
Bureaucratic and management is being so heavy and simply cannot be broken.
Nice example of breaking rules organization is Gore company culture.
What is your organizational structure? Will you be able to apply agile?
